Trocha historie procesu pískování. Jak kdy a kde vzniklo, kdo je jeho autorem, k čemu se dnes používá a další informace.

Pískování nebo odborněji nazývané tryskání je proces působení volných zrn známých a dostupných brusných materiálů na povrch různých dílů, za obvyklým účelem, tento povrch jakkoliv upravit.
Tedy zdrsnit, zmatovat, odstranit okuje, vyčistit, vytvrdit nebo jinak zušlechtit a přidat mu tak nejen na jeho kvalitě, ale rovněž ho připravit pro další technologický proces povrchových nebo antikorozních úprav jako je lakování, zinkování, eloxování, apod.

Pískování se zprvu provádělo za použitím zrn písků. Později se začalo průmyslově využívat i jiných, ušlechtilejších, efektivnějších a tedy modernějších tryskacích materiálů, jako je např. korund, kovové drtě, balotina, struska, atd. nebo organické tryskací materiály jako je různá peckovina, kosti, skořápky, aj.

Nicméně historie pískování sahá i do mnohem dřívějšího období, když si někteří lidé, zejména v oblastech s větš...

Trocha historie procesu pískování. Jak kdy a kde vzniklo, kdo je jeho autorem, k čemu se dnes používá a další informace.

Pískování nebo odborněji nazývané tryskání je proces působení volných zrn známých a dostupných brusných materiálů na povrch různých dílů, za obvyklým účelem, tento povrch jakkoliv upravit.
Tedy zdrsnit, zmatovat, odstranit okuje, vyčistit, vytvrdit nebo jinak zušlechtit a přidat mu tak nejen na jeho kvalitě, ale rovněž ho připravit pro další technologický proces povrchových nebo antikorozních úprav jako je lakování, zinkování, eloxování, apod.

Pískování se zprvu provádělo za použitím zrn písků. Později se začalo průmyslově využívat i jiných, ušlechtilejších, efektivnějších a tedy modernějších tryskacích materiálů, jako je např. korund, kovové drtě, balotina, struska, atd. nebo organické tryskací materiály jako je různá peckovina, kosti, skořápky, aj.

Nicméně historie pískování sahá i do mnohem dřívějšího období, když si někteří lidé, zejména v oblastech s větším výskytem písků (obyvatelé Sahary, apod.) i jiných volně polétavých tvrdých prachových částic všimli toho, že když silný vítr zvedne a svou silou žene vyšší rychlostí větší množství těchto zrn vzduchem, ty pak dopadají na plochy některých věcí, že se změní jejich vzhled.
Tedy, že se obrousí, zmatují, apod., což je nejvíce patrné např. na tabulovém skle oken a jiných výplní. Stejně tak silný vítr s obsahem abrazivních částic působí erozivně i na skály či jiné tomuto vystavené přírodní, ale i lidskou rukou vytvořené překážky. Abrazivní prach v silném větru vám může poškrábat i lak na autě nebo barvu na plechové střeše domu.

První, oficiálně známý člověk, který si tohoto efektu všiml a využil jeho potenciál v praxi, byl Američan Benjamin Chew Tilghman, který si i nechal tento proces vytvářený pomocí dmýchadla, v roce 1870 patentovat (US patent 104 408) a stal se tak prvním autorizovaným průkopníkem pískování. O osm let později uplatnil pískování ve svém patentu působení abrazivních zrn pádem na sklo také i Němec Holstein z Osnabrucku.

Koncem 19. století se první pískování dostalo také i do Čech.

Díky důmyslnosti nejen prvních uživatelů, ale i dalších jiných, kdy pískování zaznamenalo největší rozmach a stalo se tak standardní součástí moderní průmyslové výroby, je období 20. století až do současnosti 21. století.
Zařízení, které se k této práci používají, se nazývají tryskací zařízení (lidově-pískovačky). Ty se pak obecně dělí na mobilní, kabinové, komorové, karuselové, atd.
Jedna z významných českých firem, které se zabývá jejich vývojem i výrobou a současně s nimi i pracuje, je autorizovaná, certifikovaná a patentovaná firma Reno-Tech.cz, s.r.o.®

Dříve se pískování provádělo ,,přírodní“ formou samospádu abrazivních zrn, většinou křemičitého písku, nebo moderněji způsobem dmýchala, patentovaného již zde zmíněným jeho autorem, které abrazivní částice uměle rozpohybovalo a bylo tak docíleno většího efektu otryskávání ploch dílů různých materiálů.

Dnes dmýchadla jsou nahrazena moderními a výkonnými kompresory a různými progresívními tryskacími zařízeními, ve kterých se pískuje, proto i v procesu tryskání hovoříme o tzv. tlakovzdušném pískování.
To se v dnešní době nejvíce využívá v průmyslu, zejména strojírenství při tryskání různých kovových dílů, ve stavebnictví při pískování různých děl ze dřeva, kamene, betonu či oceli a rovněž i ve sklářství, kde se využití pískování objevilo poprvé.
Dále se pískování také využívá nejen v průmyslu jako takovém, kde průmyslové-technické tryskání ať to prosté při úpravě a zpracování nových dílů nebo renovační při čistění dílů starých, tedy špinavých nebo rezavých velmi účinně nahrazuje smirkování, kartáčování, flexování, apod. ale hovoříme i tzv. pískování humanitním, kde se za účelem vyčištění či konzervace pískují různé archeologické nálezy (artefakty) i jiné muzeální kousky nebo v reklamních dílnách různé upomínkové a jiné ozdobné předměty, poměrně hojně pak např. užitkové gastro sklo (sklenice, půllitry, štamprle, džbány, aj.).

Pískování, tedy využití proudu-paprsku abrazivních částic je vedle kompresorů, které abraziva pohání vyrobeným tlakovým vzduchem coby nosným médiem-prostředkem, obvykle v hadici či jiném potrubí, umožněno i jinými tech. prostředky, jako je např. wapka (tlaková vodní myčka upravená pro použití vedle různých saponátů i těchto abrazivních příměsí) nebo jiná tomu podobná zařízení, kde hlavní nosné-dopravní-pohybové médium abraziv není jako u kompresorů stlačený vzduch, ale tlaková voda či jiná kapalina.

Efektivita tryskání je pak dána zejména výkonem a účinností, které je u tlakovzdušných pískovaček ovlivněno zejména rychlostí tryskacího paprsku a ten zase u tlakovzdušného pískování zejména tlakem, rovněž i dopravní vzdáleností abraziva, tedy délkou abrazivní hadice, průměrem ústní trysky
a mnoha dalšími okolnostmi a hodnotami tohoto procesu. V dnešní době i progresivitou zařízení a způsobilostí obsluhy, znalé alespoň základní metodiku tohoto procesu a jeho reálné aplikace v praxi.